Co všechno může být smart

Je koncept smart city příležitostí, ohrožením zaběhlých pořádků, nebo nedostižnou science fiction?

V poslední době toho bylo o smart city obecně napsáno mnoho. S iniciativami různých zájmových skupin jako by se roztrhl pytel, seminářů k problematice smart city je tolik, že by vlastně člověk ani nemusel dělat nic jiného, než je obcházet a sbírat certifikáty. Na dveře starostů českých i moravských radnic klepou desítky dodavatelů chytrých řešení, až mě to přimělo k opravdu hlubokému zamyšlení, má-li koncept smart city šanci na reálný úspěch v rozvoji měst a obcí ČR.

Není třeba zdůrazňovat, že v rámci konceptu smart city je třeba mít na zřeteli zejména zlepšení kvality života obyvatel, udržitelný rozvoj či co nejefektivnější řízení radnic, a nejedná se tedy v žádném případě jen o technologie či jejich aplikace. Je třeba si připomenout, že v posledních dvou dekádách přicházely do našich měst evropské trendy, které prosazovaly zejména tyto aspekty: kulturní, sociální, kreativní, inovativní, také města odolná či udržitelná, stejně tak konkurenceschopná; a je fakt, že posledním hitem jsou města chytrá, inteligentní, lepší nebo prostě smart.

VIZE VS. INFRASTRUKTURA

Máme-li na mysli rozvoj na lokální úrovni, je třeba brát v úvahu, že základním rozvojovým dokumentem každé obce je ze zákona územní plán. V posledních letech je to díky bohu stále více a více i strategický plán, který je ovšem dokumentem zcela dobrovolným, tudíž jeho pojetí a charakter zpracování mohou být velmi rozdílné co do kvality i kvantity. I když díky za něj, neboť strategicky myslet nás naučila až vidina dotací, kdy Evropská komise pro každý projekt dotovaný z fondů EU požadovala jeho soulad se strategií, a to nejen na místní, ale pokud možno i na regionální a národní úrovni. Pochopitelně, kompatibilita těchto dokumentů je mnohdy sporadická či jen účelová. A do toho všeho v poslední době přicházejí strategie smart a není vlastně vůbec jasné, který dokument je nadřazený kterému.

Jen málokteré město či obec má jasně definovanou vizi svého rozvoje, svých priorit, s jasnou představou toho, co by obyvatelé chtěli změnit, kam to svoje město hodlají nasměrovat. Prosazovat cokoliv smysluplného bývá současné době často těžší v tom, že zavedený převažující názor říká, že nejlepší rozvoj je žádný rozvoj, a pokud změny, tak hlavně ne u mne, ale u souseda.

Často se obracíme pro inspiraci do zahraničí, abychom se podívali, jak to dělají chytře a lépe jinde, což je velmi správně, jenže ouha. Ve městech na západ od našich hranic je řešení smart pomyslnou třešničkou na dortu. Mají tam již vyřešenou bazální infrastrukturu, dopravní i technickou a nejsou zatíženi periodou, kdy se do infrastruktury 40 let nic neinvestovalo. U nás musíme řešit poddimenzovanost infrastruktury ve stejný moment s debatou o průmyslu 4.0, umělé inteligenci, vědě, výzkumu, inovacích. Společnost se nám mění před očima, řešíme problémy sociální inkluze, stárnutí populace, demografické změny, návyky mileniánů či změny klimatu. A tak se mnohdy stává, že na infrastrukturu z doby Rakousko-Uherska implementujeme infrastrukturu 21. století. A to je třeba mít na paměti, neboť např. bez řádného a fungujícího dopravního skeletu může investice do telematiky či supermoderních čidel vyznít naprázdno či jako karikatura pseudorozvoje.

Mnohdy jeden tým řeší územní plán, druhý tým strategický plán, třetí plán udržitelné městské mobility (SUMP) a čtvrtý strategii smart. Každý tým pracuje pod jiným politickým představitelem, v krajním případě sice všichni řeší jedno území, jednu cílovou skupinu, jíž jsou obyvatelé daného města, ale s rozdílnou politickou ambicí! Je pak otázkou, může-li být město smart, když mu padají mosty nebo nemá v pořádku územní plán.

Je tedy třeba se ptát: Jsme schopni v rámci radnic řešit problematiku smart city pod jedním politickým reprezentantem? Neměla by to být průřezová agenda, kterou si za své vezmou úplně všichni napříč politickým spektrem v rámci celé koalice?

POLITIKA NEBO ZÁJEM OBČANŮ

V nedávné době dokončil Svaz měst a obcí ČR analýzu potřeb měst a obcí s cílem využít ji při přípravě podmínek nového programového období EU po roce 2020. Nebude asi žádným překvapením, že prioritou číslo jedna mezi starosty zůstává stále oprava místních komunikací, komunikací II. a III. třídy a chodníků. Žádné smart city řešení či energetické úspory. Dokonce i dostupnost ICT skončila na spodních příčkách žebříčku priorit, což je zarážející, neboť právě dostupnost internetu úzce souvisí se změnami na trhu práce, resp. stabilizací venkova.

V souvislosti s fenoménem smart city se často hovoří o globální urbanizaci, tj. stěhování do měst. To souvisí i se změnou životního stylu, trávení volného času, touze po snadné dostupnosti občanské vybavenosti, kulturním vyžití či kvalitní zdravotní péči. I v tom je náš stát velmi specifický. Fragmentace sídelní struktury je zde totiž tak velká, že mnohá řešení, která jsou efektivní jen v územních entitách větších než jedna obec či město, možná nemají šanci na úspěch.

Smart projekt je takový projekt, který je řešen komplexně, integrovaně, ve spolupráci s celou škálou stakeholderů a přináší co nejvíce synergických efektů. Jenže realita je taková, že převažuje stále sektorový přístup a řízení jako z doby národních výborů. Velmi často se se změnou politického vedení mění i obsazení hlavních úřednických postů, a přitom pro zdar smart city konceptu, resp. jakékoliv vize či strategie, je nezbytná politická stabilita a kontinuita. Vídeň, která je tak často dávána za příklad úspěšného města a která se umísťuje stále v popředí celosvětových žebříčků kvality života, měla ve svém čele starostu Michaela Häupla 20 let. O tom si my můžeme nechat jen zdát.

Koncept smart city má určitě šanci na úspěch zejména v oblasti sběru a sdílení dat tak, aby predikce budoucího rozvoje nebyla jen empirická, ale fakticky reflektovala potřeby i chování obyvatel měst a obcí a napomohla správným rozhodnutím. Je třeba ještě hodně osvěty ke správnému pochopení toho, jak lze využit data např. z měření kvality ovzduší, dopravního zatížení, počtu vozidel, chodců i cyklistů, dálkových odečtů vody, elektřiny a plynu, měření teploty a vlhkosti, obsazenosti parkovacích míst k optimalizaci dopravy, spotřeby vody, veřejného osvětlení energetické bilanci budov apod.

Jelikož doposud neexistuje jednotné pojetí agendy smart na národní úrovni, rozhodl se Svaz měst a obcí vypracovat strategický rámec měst a obcí ČR v oblasti smart city a podívat se na tuto agendu optikou, co vše může být smart z hlediska velikostní kategorie či daných kompetencí příslušné obce či města.

Marie Zezůlková, ředitelka Národního centra energetických úspor