Reakce našeho experta a poradkyně v oblasti EU dotací na článek Hospodářské komory ČR k dotačním prostředkům

Základní myšlenka článku je zcela správná. Kohezní prostředky by neměly být využity na řešení okamžitých problémů a rozhodně by se neměly stahovat nyní všechny na opatření typu COVID, které aktuálně nabízí MPO prostřednictvím ČMZRB. Takový krok možná může části MSP přinést nějaké prostředky a mediální body, ale může zcela ochromit potřebné investice do ekonomiky, které budou potřeba za pár měsíců nebo i v horizontu roku a připravit ČR o možnost zajistit přes fondy některé důležité věci, právě typu digitalizace, dopravy, inovací, energetických úspor nebo ochrany životního prostředí.

Odříznutí všech nyní volných (nezazávazkovaných, které ale s velkou pravděpodobností by byly v čase jim určeném využity - žádný program není v takové kondici, že by protikrizová opatření „zachraňovala“ alokaci programu) kohezních prostředků může do budoucna přinést rizika nejen že nebudou prostředky na investice v další fázi boje s hospodářskou krizí, že ČR zpomalí svůj rozvoj oproti ostatním evropským zemím, ale i ty byrokratické - typu, že mimořádná opatření ČR budou ex-post kontrolními subjekty označena za nezpůsobilá a ČR na to doplatí dvakrát - jednak opatření zůstanou na vrub státního rozpočtu a zároveň ty prostředky už nepoužijeme na nic jiného, takže o ně přijdeme.

Zcela se ztotožňuji s názorem, že stávající dotační programy by měly pokračovat - možná s mírnými modifikacemi, ale rozhodně by neměly být tím, co teď má primárně financovat protikrizová opatření. Někde se to potkat může a je to naprosto v pořádku - např. investice do úprav a vybavení nemocnic, vč. zateplování atd. Na protikrizová opatření by ale měly být vyčleněny jiné zdroje a jiný nástroj - z evropské i národní úrovně.  Určitě budou otevřeny nástroje a mechanismy prostřednictvím EIB, na to je potřeba se připravit, abychom dokázali uspět v konkurenci s ostatními státy (nebudou-li národní obálky). Na nové nástroje z kohezních fondů pak mohou navázat opatření, která se dají podřadit pod aktuální programy, ale nebudou nahrazovat to, co ČR identifikovala, že chce a potřebuje z fondů v tomto období dosáhnout.

Green Deal by měl pokračovat určitě měl, ale bylo by vhodné udělat revizi jeho cílů - podobně jako kdysi u Lisabonské smlouvy a jejích ambiciozních cílů, kdy také proběhla revize po několika letech (ale méně než v poločase). Aby Green Deal nebyl jen papírem, o kterém se bude mluvit, měl by být reálný, alespoň do určité míry, i proto musí reagovat i na změněnou situace v Evropě oproti době, kdy byl přijímán.